Abecední přehled řemesel
"Babky" Holiči Koláři Malíři Pekaři Řezbáři Švadleny Vrchní stavba
Bednáři Horníci Kováři Mlynáři Pokrývači Řezníci Tesaři Zahradníci
Cestáři Hudebníci Krejčí Obchodníci Pošťáci Sedláři Trafikanti Zámečníci
Cihláři Klempíři Léčitelky Obuvníci Povřísla Služebnosti Trhovci Zedníci
Elektrikáři Kloboučník Lékaři Panščáci Prasatníci Stolaři Včelaři  
Hodináři Koláři Lesaři Pecař Réva Štrekaři Veterináři  

 

Řemesla, živnosti, služby a jiné aktivity

(Upraveno z rukopisu p. Karla Otáhala pro Slovník nářečí obce Kobylí)

        Zkoumat tradice řemeslníků v Kobylí není jednoduché. Nevíme, odkud se jednotlivá řemesla do Kobylí dostala, jestli s příchodem řemeslníka bylo to které řemeslo v obci nově zavedeno, nebo mělo už před tím v obci kořeny. Největším přínosem, a to nelze popřít, byli jedinci, kteří se naučili ovládat své řemeslo především ve Vídni, ale i v jiných městech, ve kterých byla řemesla na vysoké úrovni. Stolář Antonín Franc pocházel z Mírova, pekař Josef Kučera z Prušánek, krejčí Frant. Dluhoš st. ze Slezské Polanky, Josef Čapka a Josef Kobliha údajně z Kostic, stolaři Ondřej Pátek, Richard Tichý a Martin Mikulica se vyučili ve Vídni, Karel Müller se naučil řezbářskému řemeslu rovněž ve Vídni. Al. Zuska, tesař a mlynář, pocházel ze Stavěšic.

        V obci byli i domácí řemeslníci, nebo jen zaučení občané; podle ústního podání byl v Kobylí zkušený a vyspělý rod Fridrichů, jejichž vinařské lisy mají dnes značnou uměleckou a historickou hodnotu.

        Rozšířená byla také lidová tvorba, jejíž výrobky mnohdy převyšovaly profesionální úroveň. Mezi ně patří zhotovování ženských krojů a jeho doplňků. Pletení a zejména háčkování krajek, obršláků, okrajů rukávců, sukní, vyšívání kapesníků, šátků na hlavu, mužských košil, peřin pro novorozence a celé řady krojových doplňků. V jejich výrobě vynikaly vyhlášené švadleny, ale mnohé vdané i svobodné ženy, které pracovaly pro svoje potěšení a pro obdiv svých překrásných výrobků.

        Obdiv zasluhují ty ženy i muži, provádějící řemeslné, údržbářské a domácí práce s velkou dovedností, ač nebyli v oboru vyučeni. Hospodyně musela umět upéct chléb v peci nebo troubě kamen, a to i proto, že do přelomu století nebyl v obci žádný pekař. Musela péct přesňáky, beleše, připravit jídlo pro celou rodinu, vyprat a vyžehlit prádlo, zalátat oděv a měla mnoho jiných povinností v domě.

        Kromě povinností v kuchyni a v domě měla hospodyně povinnosti v hospodářství - na dvoře a ve chlévě, pečovala o drůbež (slepice, kachny, husy, někde i morky), v rodinách chalupníků v prvé řadě o kozy; bylo třeba přinést krmení - trávu, kopřivy, chrástí. Tráva a kopřivy se nosily z mezí a příkopů, které neměly přímého vlastníka. Těmito úkoly byly pověřovány hlavně děti, které kromě toho musely pást kachny a husy na strniskách a podrůstlině, kozy pak na mezích na křoviskách mladého akátí a trní.

        Dokrmená drůbež se porážela pro spotřebu ve vlastní kuchyni, ale ponejvíce na prodej, pokud se taková příležitost naskytla; bylo třeba kupovat sůl, cukr a oblečení.

        Běžnou údržbu domu měla na starosti rovněž hospodyně; zejména důležité bylo opravovat vepřovicové stěny domu poškozené zimní vlhkostí a mrazem (zamazat blátem, tj. směsí cihlářské hlíny - žlutice a plev), líčení a bílení.

        Hospodyně větších zemědělců se staraly o dobytek hovězí a vepřový. Dojily krávy a zpracovávaly mléko (smetana, máslo) a odchovávaly selata na prodej. Starost o koně patřila vždy hospodáři.

        Hospodáři náležely polní práce: orba, setí, sečení, sklizeň. K tomu však potřeboval nejen ženskou, ale i dětskou práci; bez žen a dětí se neobešla práce ve vinohradě. Hospodář se staral o nářadí, aby bylo v pořádku, naostřeno a nakuto, opravoval si poškozené postroje a povozy. Větší opravy svěřoval koláři, kováři a sedláři.

        Děti pomáhaly na poli při pracích, které odpovídaly jejich možnostem, ale především vypomáhaly při krmení a pasení drůbeže a koz, udržovaly čistotu na dvoře, v hospodářských zařízeních a měly za povinnost přichystat vodu pro dobytek, ale i do kuchyně a na pití; jelikož nebyla ve všech domech vlastní studna, musela se voda nosit v putýnkách z obecních studní.

        V zimě draly hospodyně peří, hospodáři připravovali povřísla, pletli koše, prováděli opravy nářadí a zařízení domu. Většina sedláků měla ve vlastnictví oprátku lesa, zv. Ochoze, takže dřevo na opravy nemuseli kupovat v panském lese. Do panského lesa se chodilo pro lískové proutky k pletení košů (do Výnosu a na okraje lesa v nížinách), pro březové větvičky na výrobu metlí, pro dřínové výrostky na násady k bičům, pro lipové dřevo na násady a kosiska. Dobrý hospodář měl les prozkoumán, a to se mu vyplácelo. Březové dřevo se kupovalo pro opravu žebřin, výrobu vysouvacího oje, pro výrobu topor a násad. Lipové dřevo na krovy se kupovalo z panského lesa. Lípy, břízy a jehličnany se v Ochozách nepěstovaly. Borovice, rostoucí nad Kašňáky v Obecním lese, se k uvedeným účelům nehodily. Dřevo k výrobě smyků, válů a sudů postačovalo z vlastního lesa. Výběr vhodného dřeva prováděl mistr (tesař, bednář), který měl se dřevem pracovat. Do doby zavedení katrů na řezání a opracování dřeva byl velký problém vyrobit patřičné řezivo; toto prováděli členové rodiny za dohledu mistra.

        Zruční jedinci dovedli zhotovit náhradní klanice, lušniska, langoše i oje k válu; výrobky byly nedokonalé, ale posloužily a nemuselo se za ně platit. Umění plést koše, a bylo jich třeba mnoho při krmení, sklizni brambor aj., nebylo dáno každému. K tomu bylo třeba vhodné proutí, nejlépe vrbové, které bylo v Kobylí nedostatkovým materiálem, ale i lískové, které však nebylo tak poddajné.

        Plést slaměnky také každý neuměl. Výroba ze šústí, zejména sotúrků, se ze sousedních Brumovic k nám nikdy přes Kratiny nedostala. Koše, slaměnky a metly prodávali výrobci z obcí, kde bylo dostatek potřebného materiálu.

        Výuční, tovaryšský a mistrovský list vydávalo společenství příslušného řemesla po zdárných zkouškách uchazeče. Povolení k provozu živnosti vydávalo obecní zastupitelstvo po posouzení, je-li taková živnost v obci potřebná a únosná.

        Živnosti a řemesla lze dělit podle jejich služebnosti a poslání na výrobní (stolař, bednář), služební (zedník, malíř, holič), obchodní (trhovci, výkup selat) a smíšené, kdy lze posuzovat živnost jako výrobní a služební. Smíšené živnosti vyráběly zboží, ale ponejvíce sloužily občanům opravou a údržbou jejich vlastních i zakoupených výrobků, např. obuvník, zámečník, švadlena aj. Smyslem toho rozdělení je učinit obraz, jak která živnost, řemeslo či řemeslník byl pro občany obce prospěšný svými službami.

        Odměny za služby byly různé, často byly hrazeny potravinami, nebo výživou rodiny zhotovitele i po několik dnů. Tak např. historické dřevěné kříže (Na hřebeni, U Vrbice, Na skali, u čp.1 rodiny Kovaříkových a v rodině Bartoloměje Nováka čp.381) zhotovil řezbář Tomáš Říha za denní stravu pro něho a jeho rodinu po celou dobu práce na křížích. O nějaké další odměně se ústní podání nezmiňuje.

Řezbáři

Říha Tomáš čp.20, Müller Karel čp.11, Blaha Fr. čp.424 (vyučen kolářem, pracoval jako stolař, nyní pracuje v oboru uměleckých řemesel).

   

Stolaři

Franc Ant. st. i ml. čp.299+21, Mikulica Jan čp.508, Bula Jan čp.473, Zemánek Petr st. i ml. čp.425+553, Damborský Jan čp.545, Štika Frant. čp.128, Korčák Martin čp.403, Pátek Ondřej čp.321, Tichý Richard čp.183, 511, Loveček Vladimír čp.388, Marek Václav čp.506, Poulík Vladimír čp.480, Lukáš Josef čp.275, Otáhal Jar. čp.331, Otáhal Vlad. čp138, Novák Ant. čp.639, Rusňák Vojta čp.309, Sirný Jar. čp.399, Sláma Jar. čp.499.

 

Koláři

Blaha Václav a Tomáš čp.141, Havlín Frant. st. i ml. čp.368, Lanžhotský Frant. čp.153, Metelka Josef čp.588+Ostrůvek, Blaha Frant. čp.499, dvůr Ostrůvek.

 

Kováři

Blažek Michal st. i ml. čp.317, Tlach Frant. + Josef čp.25, Dočkal Frant. st. i ml. čp.252, Šebesta Frant. čp.403, Kuglík Václav čp.622, Otáhal St. čp.29, Dufek Jan čp.9, Brdečko J. čp. 513, Korčák Jindřich čp.346.

 

Obuvníci

    ševci: Kobliha, Čapka, Čejka, Moškvan Jan čp.226, Buchta Václav čp.321.

    mistři obuvníci: Suský Václav čp.13, Studýnka Leopold otec i syn čp.394, Vajbar Ant. čp.80, Češek Tomáš a syn Václav čp.359, Máčal Ant. otec i syn čp.116, Sláma Petr čp.420, Máčal Václav čp.245, Pešl Josef čp.415, Brdečko Václav čp.298, 513, Češek Jan čp.286, Němec Frant. čp.53, Sláma Jan čp.603, Rusňák Tomáš čp.619, Loveček Karel čp.467, Ševčík Josef čp.311; obchod a obuvnickou dílnu firmy Baťa vedli postupně: Brada, Čumplík, Briskorin, Blanař a Srnský. V obuvnické firmě pracovali: Vajbar Václav čp.546, Blažek Ant. čp.317, Sláma Václav čp.336, Herůfek F. z Vrbice. Obuvník Halouska vychoal za Rakouska několik obuvníků: Sláma Josef čp.566, Omasta Isidor čp.524, Kloboučník Karel čp.199, Otáhal Karel čp.102 (padl).

 

Zámečníci

Varmuža Ant. čp.160, Hönl Karel čp.183, Král Fr. čp.366, Máčal Josef čp.179. Mimo to žije v obci mnoho zámečníků, kteří samostatnou živnost nemají: Kovář Jar. čp.705, Kovář Josef čp.171, Kovář Václav čp.346, Nesvadba Josef čp.92, Jílek Jar., Müller Jíří, Štika Aug. čp.676, Blaha Vl. čp.289, Blaha Václav čp.149, Ševčík (v domě Mir. Ševčíka), Křivka Frant. čp.272, 703, Otáhal Jar. čp.53, Rusňák Frant. čp.466 (ve dvacátých letech odešel do Ameriky), Zuzka Václav čp.198, Kovář Jiří čp.671, Češek Josef čp.159, Sláma Vlad. čp.440, Chytka Karel čp.441, Matula Jar. čp.327, Otáhal M. čp.193, Otáhal Vl. čp.662, Varmuža Jan i otec Antonín čp.667, Loveček Jan čp.419, Kovařík Vlast. čp.449, Rozsypal Rost. i manželka čp.352, Zuska Josef čp.370, Mikulica Frant. čp.517, Dostoupil Jar. čp.393, Brdečko Mir. čp.428, Kovařík Mir. čp.477, Havlín Jos. čp.624, Dostoupil Mir. čp.528, Křivka Jar. čp.482, Müller Ant. čp.618, Barcalík Mir. čp.619, Havlín Jar., Křivka Petr čp.684, Schoř R. čp.713, Petříkovský Josef čp.713, Čejka R. čp.670.

 

Zedníci

Michna Ant. čp.345, Rusňák Frant. čp.200, Kovář Jar. čp.671, Mikulica Jar. čp.694, Duša Vlad. čp.674, Musil Josef čp.532, Pekařík V. čp.209, Brdečko Ant. čp.610, Zemánek Ludvík čp.413, Dufek Frant. čp.397, Lanžhotský Vojtěch čp.73, Vojtěšek Jan čp.120, Matějka Petr a syn Bohumil čp.466, Herzán Josef čp.394, Hovězák Tomáš čp.453, Hovězák Josef čp.450, Štika Václav čp.505, Maťák Josef čp.492, Losa Josef čp.347, Studýnka Fr. čp.26, Mikulica Petr čp.460, Sůkal Petr čp.113, Nejedlík Frant. čp.142, Šťavík Stanislav čp.384, Bula Karel čp.219, Vojtěšek Josef čp.570, Kubík Augustin čp.315, Kocourek Frant. čp.318, Hoferica Jar. čp.693, Juras Jindřich čp.323, Poulík Jan čp.418, Loveček Frant. čp.388, Sláma Václav čp.427, Topinka Jiří čp.501, Topinka Václav čp.409, Otáhal Ant. čp.656, Duhanský František čp.37.

Řezníci

Dřívější řeznictví byla spojována s Obecním hostincem a Zájezdním hostincem čp.170; na Obecním hostinci byli nájemci Růžička, Budík, Michálek a po r. 1928 již jako vlastník Kadlec Cyril. Zájezdní hostinec vlastnil Španěl, po něm pracovali jako nájemci Nejedlík Václav čp.169, Budík Frant. a Michálek Čeněk. Mimo uvedených řezníků na hospodách byli v obci další řezníci: Samec Frant. čp.217, Čejka Metoděj čp.493, Ševčík Frant. čp.444, Otáhal Jan čp.245. Od r. 1927 provozoval řeznictví v nově postaveném hostinství čp.495 Jan Káňa. Příbuznou živnost "Výroba a prodej střev" provozoval řezník Boh. Padrtka čp.210. Někteří kobylští rodáci provozovali řeznictví po válce v pohraničí: Havlín Boh. čp.525, Otáhal Josef čp.193, Michna Augustin čp.121, Čejka Jar. čp.551, Ševčík čp.311. Jako řezničtí pomocníci byli činní:  Kovařík Fr. čp.449, Škrobák Václav čp.184, Mikulica Jakub čp.185, Lanžhotský Ant. čp.244, Zechmeister Jos. čp.285, Kobliha Josef čp.245, Rozínek Petr čp.70, 81, Sycha Bohumil čp.216, Mikulica Bartoloměj čp.338. Domácí porážky vepřového dobytka prováděli tzv. kruponáři: Dluhoš Ant. čp.235, Bukovský Ant. čp.351, Vojtěšek Augustin čp.56, Herzán Karel čp.587, Zemánek Ludvík čp.413, Kobliha Frant. čp.292, Káňa Josef čp.166, Dostoupil Fr., Dufek Jan čp.9, Cupal Štěpán a mnozí jiní.

 

Krejčí

Pátek Frant. čp.211 (staré kobylské kroje); pozdější živnostníci: Bárta Jan  čp.432 a jeho syn Jan čp.227, Zrůcký Jan čp.221. Známý byl Dluhoš Frant.a jeho otec z Valašské Polanky čp.235. Krajčovstvím se dále zabývali: Herzán Jakub čp.181 (šnajdr), Studýnka Mikuláš čp.213, Sůchop Karel čp.30, Zechmeister Cyril čp.285, Žďárský Jindřich čp.177, Matějka Jan i syn Alois čp.326, Pekařík Frant. čp.462, Pátek Petr čp.354, Čejka Jan čp.205, Otáhal J. čp.628, Duša Fr. čp.645.

 

Švadleny

Pracovaly bez živnostenského oprávnění, ale mistrovsky. Nejznámější byly Dufková Kateřina čp.398, Müllerová Žofie čp.11, Křižáková Františka čp.348. V paměti jsou a zůstanou: Grösslová Marie čp.24, Řačáková Alžběta čp.62, Otáhalová Anna čp.528, Brdečková Bl. čp.660, Blahová Marie čp.424, Jílková Mir., Štiková Marie čp.212, Bártová Ludm. (Dokoupilová) čp.227, Zrůcká Božena čp.221, Kolářová Marie čp.619, Jankrlová Ludm. čp.618, Duhanská Frant. čp.37. Háčkováním prosluly: Mikulicová M. čp.209, Marková K. čp.214, Duhanská Fr., Křivková Fr., vyšíváním Koblihová Božena (Oslzlá) čp.203, malováním pentlí Nováková Květoslava (Michnová) čp.345, Maťáková Veronika čp.492. Uměním úpravy kotouče a věnce pro stárky je známá Jarmila Svrčková čp.491 a Růžena Řačáková. Oblékání stárek do kroje je obřad a umění, které ovládaly jen některé, většinou zde již jmenované, zejména Veronika Maťáková (oblékání stárek, vázání záušnic a upevňování kotúče, zhotovování krojovaných panenek). V současné době vynikají v těchto dovednostech Růžena Řačáková, Terezie Sůkalová, Anežka Bártová aj.

 

Obchodníci

    Marie Slámová čp.566, Rudolf Bauer čp.212, Miloš Bezděk čp.3, Oldřich Franc čp.314, František Macháček čp.217, Ludvík Jung čp.128, David Weigl čp.124, Marie Košuličová čp.110, Petr Petrla. V současné době provozují obchody: Univerzal (Jednota) na prostranství "U lípy", samoobsluha potravin v Dědině, samoobsluha potravin manželů Otáhalových v Zahradech, Anna Bártová (textilie) čp.274, Mikulicová M. (klenoty, bižutérie) čp.494, potraviny a železářství Sadílka z Bořetic v domě čp.396, obchod s nábytkem manž. Bártových v Panských mlatech, hostinec Záložna ve Dvorcích. V provozu jsou další pohostinství, které byly přestavěny a modernizovány, horní hospoda s vedoucím Josefem Markem a pohostinství U nádraží, jehož vlastníkem a provozovatelem je Vlad. Káňa, vnuk prvního majitele hospody. Vítaná je nová kavárna Ant. Krejčiříka v Zahradách, prodejna nápojů Petráková čp.470, papírnictví Řačáková čp.129, dvě trafiky - Pažebřuchová a Lelková. Obchodní činnost provozuje Zemědělské družstvo (hospodářské a vinařské potřeby), Vít Zrůcký (elektro) čp.221, Václav Mikulica (vodoinstalace) čp.611 a M. Hoferica (domácí potřeby).

    V letech 1905 - 1930 se zabýval Ant. Franc st., stolař v Kobylí čp.21, 299, mimo svou činnost i prodejem uhlí, dodávaného železnici a prodávaného na místním nádraží. Vybudoval mostní váhu pro povozy, ale prodával uhlí i v malém množství do pytlů; objednával také vagonové zásilky cihel. Obchod předal Janu Mikulicovi čp.508, který jej provozoval i v rámci později vytvořených Uhelných skladů, a to na nově vybudované mostní váze.

 

Trhovci

    Věnovali se pohybu zboží - nákupem v obci a prodejem převážně v Brně. První, alespoň trochu známé, byly "kuřenčářky" - trhovkyně z Brna s mlhavými jmény. Chodily pěšky, zboží nosily v plachetkách modré barvy. Jejich cesta vedla z Kobylí cestou "Kuřatnickou" na Morkůvky a dál přes Klobouka na Brno. Tyto obchodnice přinášely zprávy ze světa, jiný zdroj informací nebyl. Byly oblíbené, odebíraly přebytky z hospodářství, i když většinou to ani přebytky nebyly (drůbež, vejce, máslo) a přinášely peníze, kterých se v domácnostech nedostávalo.

    Železnice uvedená do provozu v r. 1897 tento obchod usměrnila. Překupníci byli stálejší a pravidelnější, měli svá místa k nákupu zboží a na kterých jim občané obce nahlašovali předem své nabídky. Byli to lidé světa i obchodu znalí. Pantáta Nos z Tuřan nosil náušnici orientálních tvarů z Balkánu. Jeho pokračovatelkou byla Božena Šiková, také z Tuřan. Měla své stanoviště v domě čp.146. Dalším trhovcem byl pan Simeihel se stanovištěm v domě čp.8. Velmi známá a oblíbená byla panímáma Sládková, hlavně z období války, která měla své místo převážně u Petra Sedláčka čp.88.

    Sortiment nakupovaného zboží byl rozšířen o ovoce a hrozny. Zvýšil se také počet trhovců, jejichž jména nebyla kobylákům ani známa. Při sklizni třešní stávali u "Mikuláška" a tam uzavírali obchody.

    Z místních občanů měli úspšch ti, kteří k této aktivitě měli předpoklady a podmínky, především styk se známými nebo příbuznými v Brně. Borutová Marie čp.364 měla dceru v Brně, Bunčová Marie čp.151 měla bohaté zkušenosti ještě z Vídně, Otáhalová Matylda čp.613 měla dceru v Brně a volnou jízdenku na dráze, Otáhalová Kateřina čp.318, roz. Martincová, měla v Brně bratra. Lanžhotská Růžena čp.339 pocházela ze Soběšic, měla v Brně známé, Antonín Navrátil čp.594 měl obchodní sklony, Adolf Černý přesídlil z Brna, byl dobrý obchodník a provozoval rozsáhlou obchodní činnost. Klivarová Marie čp.222 měla v Brně sestry. Známi byli bratři Karel čp.583 a František čp.292 Koblihovi, kteří vykupovali kůže, prodávali salát, okurky aj. Podobnou činnost vykazoval i Josef Kukla čp.387.

    Dobré služby poskytovali dráteníci. Známý byl drátař Skalka ze Slovenska, usídlený trvale v Bořeticích. Sklenáři zasklívali okna přímo na místě, sklo nosili v krosnách na zádech. Přicházeli z Květné z Uherskohradišťska ze skláren. Odtud také přijížděli "sklinkaři" se zbožím na dvoukoláku. Do Kobylí přijížděl ponejvíce sklenář z Mutěnic.Hrabjaři a řičičáři přijížděli od Tišnova, Třebíče a Nového Města na Moravě a nabízeli hrábě, topora, dřevěné lopaty, kosiska, žebře, valadla, síta různých velikostí a hustot pletiva a jiné výrobky.

    Vápeníci přijížděli od Macochy. U nás byl spolehlivým dodavatelem potřebného páleného kusového vápna pan Polák z Mokré. Místní občan Josef Secký čp.293, původem z Polné, zásoboval vápnem oblast Břeclav - Poštorná ještě před trvalým usídlením v obci.

    Metlaři-košíkáři přicházeli od povodí řeky Moravy, kde bylo dostatek surovin pro jejich výrobky: březové větvičky a vrbové proutí. Velký počet těchto výrobců tvořili cikáni (Romové) z Dubňan, Mutěnic i ze slovenských Kopčan. Koše nabízeli před sklizní brambor, metly při prvním sněhu.V tomto řemesle pracovali i místní občané: Františet Studený, Václav Rychlý a František Voda.

    Čepáčkářky ze slovenského Šaštína a okolí, pokračovatelky hrnčířského umění Habánů, prodávaly tolik potřebné čepáky z pálené hlíny s náústkem na pití, které uchovávaly na poli vodu v osvěžujícím stavu.

    Braťka-Grán-Bosňák byl název pro podomního obchodníka, který nosil své zboží v koši před tělem upevněným řemenem kolem krku. Prodával brakové zboží, především bižuterii, mýdla, kapesní a kuchyňské nože apod.

    

Kloboučník

Antoním Studýnka byl místním rodákem a jediným a výtečným kloboučníkem v obci, avšak v Kobylí se trvale neusadil. Živnost provozoval v Hodoníně.

 

Holiči

    První známý holič byl "pulbír" Martin Vajbar čp.306. K němu se chodili holit a upravovat si vlasy jen před svátky nebo před svatbou, bálem apod. První řádný holič byl Josef Žďárský, který k nám přesídlil jako vídeňský Čech po 1. válce a usadil se v nájmu v domě čp.346 a trvale v čp.33, který v r. 1928 koupil. Holič to byl dobrý a jeho děti Josefka, Antonín a Marie v tomto řemesle pokračovaly. Před ochotnickým představením byla z holičství maskérna. V současnosti provozuje holičství a kadeřnictví jeho vnučka Koubková.

    Druhým holičem byl Břetislav Sedláček, který se k nám přistěhoval v r. 1928 z Lulče do domu čp.30. Získal si okruh zákazníků hlavně z řad mládeže, kterou ošetřoval jako zkušený ranhojič po rvačkách i v nočních hodinách. Prodával také kosmetické zboží.

    Třetím přistěhovalým holičem byl Jose Wittner, který si koupil dům čp.372. Ačkoliv dům stojí uprostřed obce, pro jeho neodborné výkony živnost zanikla. Živil se jako harmonikář a posléze se odstěhoval zpět do Čech.

    Nyní jsou v obci tři soukromá holičství a kadeřnictví ke spokojenosti občanů a hlavně občanek.

 

Sedláři

Živnost zavedl v obci Josef Dokoupil v čp.32 přiženěním se v r. 1916. V řemesle mu pomáhali synové Josef a Václav, kteří rozšířili výrobu o sportovní míče, tobolky, aktovky, opasky aj. Zde se vyučil řemeslu i Jan Janošek čp.299. Na státním statku pracoval sedlář Oldřich Španěl čp.580, v zemědělském družstvu Josef Coufal ml.

 

Tesaři

Ze starší generace byli známí bratři Fridrichové, kteří zhotovovali též vinařské lisy. Dalšími byla rodina Škrobákova; František čp.225 i jeho syn František čp.422, mistr nad mistry, jeho syn Karel čp.94, bratr Václav Škrobák čp.184. Do obce přišel také tesař Zuska ze Stavěšic čp.370, který zhotovil větrný mlýn (větřák) nad domem čp.554. Množina tesařů byla dosti početná: Češek Antonín čp.132, Mareček František čp.263, Mareček Petr čp.376, Michna Štěpán čp.313, Duša Oldřich čp.96, Vajbar Josef čp.211, Michna Augustin čp.186, obětavý a schopný tesař Jarosla Herzán čp.572 a Petr Herzán čp.4.

 

Hodináři

Hodinářství provozoval František Španěl čp.312, 53. Byl zručný řemeslník a obchodník a měl v obchodě bohatý soritment zboží. Hodinářem-amatérem byl p.Trávníček (po válce se přestěhoval do Popic) a zejména Václav Otáhal čp.488, který má zásluhu o trvalou údržbu věžních hodin.

 

Pecař

Bez živnosti, ale vyhledávaný k nabíjení pekařských pecí byl pan Josef Jankrle čp.618; pocházel z pecařské rodiny z Divák. Okruh jeho činnosti dosahoval až k Brnu.

 

Prasatníci

Bylo to pojmenování trhovců, kteří se zabývali výkupem dobytka od chovatelů a jeho prodejem v Kloboukách, v Hustopečích i v Kyjově. Známí jsou Hlaváček Petr čp.411, 404, Studýnka Jakub čp.10, každý s jedním koněm a lehkým povozem. Vybaveni dodávkovými automobily upravenými k obchodu se selaty byli Václav Šťavík čp.449 (jen krátkou dobu) a Václav Buchta čp.256. Podobnou činnost prováděl Stanislav Svoboda čp.204, který svůj nákupní obvod rozšířil o obce Vrbici a Čejkovice a měl úspěchy.

 

Koláři

    V obci byly dvě rodiny kolářů. František Havlín čp.368 se do Kobylí přistěhoval z Morkůvek. Živnost vedl zdárně, byl uznáván jako dobrý kolář. Živnost předal synovi Františkovi, který ji provozoval až do vzniku JZD.

    Václav Blaha čp.147 byl rodák kobylský, zakládající člen hasičského sboru v r. 1909. Byl zdatný řemeslník. Vychoval pokračovatele syna Františka čp.499, který vedl kolářství na Ostrůvku a syna Tomáše, který vedl dílnu až do přechodu do JZD.

    V obci byli ještě další vyučení koláři, kteří však neprováděli řemeslo v plném rozsahu, ale vykonávali jen drobné služby občanům: kosiska, topora, brdečka, opravy žebřin a vozů, ke kterýmžto pracem nebylo třeba nejvhodnějšího dřeva a strojního opracování. Znám byl František Lanžhotský čp.153, méně Josef Herzán čp.280. Třeba uvést i Josefa Metelku, koláře na Ostrůvku, který pocházel z Klobouk.

 

Hudebníci

    V obci bylo několik zdatných kapelníků, kteří jednak hudebníky vedli, a některé z nich vychovali: Tvrďoch Karel čp.146 (i varhaník), Sedláček František čp.408, Češek Antonín čp.132, Němec Karel čp.486, Maťák Bedřich čp.613, Křenek Josef  otec i syn čp.330, Sycha Ant. čp.333, Otáhal Petr čp.142, 396, Dufek Frant. čp.398, Petrla Metoděj čp.334 (vojenský bubeník - tambor), Mikulica Jakub čp.106, Lanžhotský Ed. čp.73, Lanžhotský P. otec i syn čp.481, Žalkovský Benjamin čp.319, Otáhal Mir. i bratr Jar. čp.331, Sůkal Petr čp.113, Sůkal Augustin čp.271, Sůkal Miroslav čp.310, Nejedlík Miroslav čp.179, Sláma Václav čp.488, Michna Štěpán čp.313, 621, Mareček Petr čp.376, Otáhal Otakar čp.526, Herůfek Tomáš čp.416, Bula Josef čp.395, Fridrich Josef čp.164, Buchta Antonín čp.256, Sedláček Petr čp.609. V současné době jsou v Kobylí dvě dechové kapely: Lácaranka s kapelníkem Ing. Josefem Kaňou, zvítězila v soutěži "O zlatou křídlovku" a Rozmařilka s kapelníkem Augustinem Vojtěškem. Obě kapely zakládal brumovský občan Metoděj Hanák (jmenovaný již nežije).

    Byli harmonikáři, kteří hrávali na malých svatbách, ve sklepích "pod víchem", v hospodách i na dědině k poslechu: Suský Leopold a jeho syn Drahoslav čp.241, Studýnka Leopold čp.394, Němec Jaroslav čp.53, Petrla Vlad. čp.416 aj.

 

Klempíři

Klempířské služby prováděly v obci cizí frmy. Prvním domácím klempířským mistrem byl Jan Ruprecht čp.131, později čp.366 a 606, výkonný a ochotný, který se zdarerm vyráběl zádové postřikovače do vinohradů ke spokojenosti širokého okolí. V jistém období po válce vedla živnost jeho manželka Libuše, roz. Topinková z čp.409. Vyučil řemeslu svého syna Jana a Miroslava Sychu čp.14 a předal zkušenosti Karlu Kuglíkovi čp.608. Klempířské řemeslo provozovali v různých závodech Frant. Kobliha čp.305 a Jaroslav Sláma čp.414. Vlastní dílnu měl ve Vel. Pavlovicích Josef Buchta, kobylský rodák z čp.49. V současné době provozují klempířství v Kobylí p. Krejčiřík čp.355 a Vlastimil Otáhal čp.662.

    

Bednáři

Bednáři byli ve vinařské obci velmi žádoucí. Nejstarší mistr Metoděj Damborský prováděl jen údržbu sudů, stejně jako i druhý známý mistr Roman Vajbar čp.523. Neuspěl ani Ludvík Bula čp.120. Dobře si vybavil dílnu s potřebným dřevem, pásovým železem, nářadím a stroji František Sláma čp.599 a ve svém řemesle uspěl, a to ve výrobě nových sudů vzorné kvality.Vychoval dobrého řemeslníka Metoděje Damborského. Mistr pracuje dodnes a je ctěn.

 

Elektrikáři

Prvními stálými elektrikáři po r. 1928, kdy byla obec elektrifikována, byli zaměstnanci elektrárny v Oslavanech. Jeden z prvních elektrikářů p. Večeřa přišel při kontrole odpínacího zařízení na Velkém vrchu o život zřícením se ze skály, po něm Ondrůj z Borkovan, Waxman z Čejče, Galli z pohraničí, Krakovský z Rohatce a Cigánek. Všichni bydleli a stravovali se u p. Grösslové. Dalším dlouholetým elektrikářem byl Karel Supík čp.474, rodák z Ladné, který přišel o život při údržbě transformátoru. Třetím stálejším elektrikářem byl kobylský rodák Josef Tlach čp.201, který rovněž přišel o život při výkonu povolání na sloupu vysokého napětí. V současné době pokračuje v jejich činnosti Karel Dufek čp.390. Potřeba odborných pracovníků v obci vzrostla s nárůstem elektrických a elektronických spotřebičů. Nyní v tomto oboru pracovali a pracují Křivka Ant. čp.247, Peš Josef čp.60, Šťavík Stanislav čp.384, Řačák čp.585, Čejka Frant. čp.230, Zrůcký Vít čp.221, Omasta Antonín čp.524, Pokorný Miroslav čp.652, Mikulica Frant. čp.517, Hasík Lad. čp.727.

 

Malíři

Původně se obec bez malířů obešla, všichni si malovali obydlí vlastními silami. Později si žádali malíře občané, kteří na to měli. Takže se v obci živila rodina Jana Hlamy čp.31 a 496 se synem Janem, který se přestěhoval na Vrbici a Václavem čp.596. Dalším malířem byl Felix Cvrček čp.184, který vyučil Ludvíka Vojtěška čp.461. Cvrček pocházel z Vrbice, Halm z Brumovic. Žádaný byl Josef Blaha čp.8 a 460. V této době se zlepšila finanční situace v rodinách. Malířství provozoval Karel Sycha, který později odešel pracovat do Jáchymovských dolů. Po r. 1933 přišel z Ruska Josef Studýnka čp.565 s ruskou manželkou a dvěma dcerami a rovněž provozoval malířství. V tomto oboru se pokusil s malým úspěchem pracovat i Petr Sláma, vyučený obuvník. V současné době provozuje malířství St. Svrček čp.525, Jar. Lanžhotský čp.16 a Jaroslav Loveček.

 

Pokrývači

Pokrývači se objevili až po vyhoření částí obce Dvorce a Baráky v roce 1860, které byly pokryty doškami; byla snaha nahradit došky pálenou keramickou krytinou. První známý pokryvač byl Kugler, který přišel do obce jako potulný klarinetista. Přidal se k němu Filip Sycha, který si vzal za manželku jeho dceru. V pokryvačském řemesle pokračovali Sláma Bartoloměj čp.414, Vajbar Petr čp.236, Kukla Josef čp.387, Bernátek František čp.322, Svrček Stanislav čp.491, Sůkal Augustin čp.271. V současné době provozují řemeslo Josef Kobliha a Josef Suský.

 

Pekaři

První pekárnu otevřel v r. 1910 Lukáš Jan čp.126. Druhým pekařem byl Josef Kučera, přiženěný z Prušánek do čp.373 v roce 1912. Vyučil pekařství dva syny Josefa a Františka, který provozoval živnost i nadále, a také Jiřího Janoška z čp.299 a Jiřího Lukáše z čp.351, kteří odešli pracovat mimo obec. Firma zaměstnávala pekaře Barvíka z Vel. Pavlovic, který do práce denně dojížděl. Třetím pekařem byl Ant. Damborský čp.411 z konce dvacátých let. Živnost po socializaci zanikla. Vyučil syna Bohumila, který v mladém věku zahynul při havárii na motorce.

 

Mlynáři

    Mlynáři vypuštěním jezera přerušili činnost a mletí se provádělo na Nových mlýnech, později v Čejči. Šrotováním se zabývala rodina Sychova z čp.216 ve větrném mlýně na Strážkách. Druhý větřák postavil tesař Zuska pro Jakuba Herzána nad nynějším domem čp.554. Mletím byla pověřena rod. Kocourkova z čp.172 až do r. 1925, kdy byl mlýn zrušen a postaven u Svodnice mlýn Fr. Lesou z Mutěnic na naftový pohon, později na elektrický pohon. Ve mlýně byli zaměstnáni postupně Miklík z Mutěnic, Řačák Josef, Janeček Jan z Mutěnic, dlouholetý stárek mlýna, Augustin Topinka čp.409. Fr. Lesa vyučil řemeslu Vladimíra a Jaroslava Lanžhotských, dceru Julianu a zetě Josefa Mihalíka. Mlynář Lesa se velmi zasloužil za války a po ní o blaho obce.

    Vyučení mlynáři pracující mimo Kobylí: Metelka Karel čp.132 pracoval v Čejči, Poulík Jaroslav z čp.382 přesídlil na Hanou, Štika Václav čp.212 šrotoval krmivo v Drůbežářských závodech ve Vel. Pavlovicích. Vnuk Fr. Lesy Julian studoval na mlýnářské škole a zastává vedoucí místa ve mlýnech v Čejči a v Kyjově.

 

Horníci

    Z Kobylí pracovali na dole "Pomoc boží" v Hovoranech: Kramář Ferdinand čp.242, Káňa Jiří čp.516, Mareček Jar. čp.563, Novák Josef čp.99, 350 (nuceně v rámci socializace), Novák Frant. čp.44, 345, Vajbar Ant. čp.80, Svoboda Mir. čp.63, Bula Frant. čp.644. Na šachtách v Ostravě a v Jáchymově pracovali: Duša Zdeněk čp.647, Svoboda Stanislav čp.627, Jordánek Matěj čp.266 (přišel o život v Ostravě), Dluhoš Ant. čp.235, u útvaru PTP Káňa Vlad. čp.495, Čejka Josef čp.547, Otáhal Ant. čp.89, Otáhal Augustin čp.481, Bula Jan čp.473, Sedláček Miroslav čp.91, Škrobák Vladimír čp.94. V Jáchymově pracoval Sycha Karel čp.658 a Otáhal Vladimír čp.662. Na Slovensku fáral Hovězák Jan čp.531. Jako političtí vězni pracovali v Jáchymově: Lišťák Ant. čp.38, Franc Josef čp.149, Šťastný Cyril čp.285, Topinka Augustin čp.501, Bařina Augustin čp.295.

    Dovozem uhlí z Hovoran do obce se zabývali Karel Rabata čp.589, Holacký Ant. čp.363 a Josef Chytka čp.454.

 

Včelaři

    Ve škole vedl děti k chování včel učitel Martin Bálka z Vel. Pavlovic. V JZD zavedli chov včelstva. Odborníci povolaní k vedení chovu a výroby mateří kašičky a propolisu pp. Ryzí a Veverka neuspěli. Po nich vedli obor včelařství Josef Mikulica čp.623, Křížák Frant. čp.108 a Klivar Zdeněk čp.680.

    Soukromě včely chovali: Kovařík Ant. čp.1, Jílek Ant. čp.4, Lanžhotský Frant. a Jaroslav čp.7, Müller Karel čp.11 na zahradě domu čp.525, Chytka Josef čp.454, Havlín Frant. čp.368 choval včely na Hřebeni, Coufal Josef čp.463, 600, Mikulica Josef čp.523, Čech Matouš čp.383 v lese pod Korouhvičkou, Přinesdom Ant.čp.136 v zahradě nové školy, páter Martínek František - děkan, Blaha Josef čp.460, Pavlíček - učitel čp.582. Včelstva dosud chovají: Polák Emil čp.351, Křížák Frant. čp.108, Klivar Zdeněk čp.680, Studýnka Josef čp.565, Novák Isidor čp.505, Mikulica Vladimír čp.386, Musil Josef čp.532, Knápek Václav čp.766, Mikulica Jan čp.98, Španiel Frant. čp.53 a Karel Řiháček čp.109.

 

Trafikanti

Po prvé světové válce prodávali tabákové výrobky váleční invalidé: Šťavík Stanislav čp.384, Mikulica Martin čp.255, Čejka Jan čp.205 (prodejnu měl vedle domu čp.3), Petrla Václav čp.475.

   

Zahradníci

Jako živnostníci se v obci neuplatnili. Pokoušeli se o to Špičák Karel čp.277 a František Sláma. Přešli na jiná pracoviště, neboť občané obce jim neposkytovali dostatečný příjem.

 

Povřísla

Výrobou povřísel na stroji z dodané režné cepové slámy se zabývali bratři František čp.278 a Josef čp.573 Řačákovi.

 

Réva - štěpování sazenic

Štěpování sazenic vinné révy na americkou podložku započalo v r. 1929 vlivem řídícího učitele Horňanského ve Vel.Pavlovicích. Tomuto šlechtění se nejvíce věnovali: Frant. Damborský čp.559, Frant. Mikulica čp.386 a Frant. Pátek čp.67. Pro svou potřebu si vinaři štěpovali sazenice sami a ošetřovali je hromadně ve sklenících, kterých bylo v obci několik; v ulici Podpadělky měl takový skleník Josef Chytka čp.454. Nyní štěpuje sazenice pro svou potřebu Zemědělské družstvo a na prodej Ing. Bukovský.

 

Cihláři

    Cihelnu v Kobylí zřídil 13.6.1875 Václav Nejedlík čp.89 na obecním pozemku proti Mikulášku, kde byla vysoká hladina spodní vody a vhodná hlína. Cihelna byla v provozu krátkou dobu a zůstal po ní název pole "Na peci", kde se odebírala hlína k výrobě. Na kobylském katastru byla už po r. 1864 postavena cihelna Janem Blajou čp.79, a to na vlastním pozemku "Louka" za Vel.Vrchem. I zde byly dobré podmínky: voda v hloubce 1 m, výborná hlína. Cihelna však stála daleko v poli a měla špatný příjezd. Cihelna zaměstnávala pracovníky z Kobylí i Vrbice, ale také cikány, kteří v cihelně trvale bydleli. Ač byla cihelna nejblíže Čejči, byla situována na kobylském katastru a měla čp.361.

    V r. 1907 získal cihelnu Jiří Valenta z Terezína, který ji prodal v r. 1921 Hubertu Slavíčkovi z Čejče. V r. 1939 koupil cihelnu Frant. Tiefenbach z Brumovic, repatriant ze Slovenska. V cihelně byl zaměstnán Ant. Navrátil ml. Po válce se p. Tiefenbach vrátil znovu na Slovensko a tím kobylská cihelna zanikla.

 

Cestáři

Cestáři-pohrabáči pečovali o údržbu silnice Vel. Pavlovice - Terezín. Jedním z prvních cestářů byl znám Josef Mikulica čp.405, ještě od 1. světové války. Úsek k Bořeticím převzal Frant. Pekařík čp.234 a po něm Češek Ludvík čp.541, úsek v obci měl v péči Karel Sycha čp.303, kterého vystřídal Augustin Kubík čp.315. O úsek k Terezínu pečoval Václav Sycha čp.188, kterého vystřídal syn Václav a pak Sirný Jaroslav čp.399; tento stav trval do doby, kdy byla údržba po úsecích zrušena a byla vytvořena skupina, rozšířená o Greifa Vojtěcha čp.372 a Švástu Rudolfa čp.316, která pracovala na celém úseku dle potřeby.

Lesní pracovníci (lesaři)

    To byli lesní, hajní a dřevaři. Polesí řídila lesní správa kobylská prostřednictvím hajných. Správci polesí byli ještě po r. 1918 i Němci, např. Růžička s českým příjmením, ale dbal na německou výchovu dětí, po něm lesmistr jménem Presler, mluvil i špatně česky. Preslera vystřídali Vyhlídal, Blaha; z pohraničí přišli po záboru Sudet Carbol (Polák) a Míšenský; přišel ale i vedoucí polesí Rösner, člověk bez charakteru a soucitu, úlisný a nebezpečný politickou a společenskou podlézavostí. Říše jej povolala do zbraně a na jeho místo přišel Ferdinand Fiala z Dolních Bojanovic, rodák z Mutěnic, matka Svobodová z Kobylí. Ferd. Fiala brzy byl ověnčen mnoha funkcemi v obci: vedoucí polesí, tajemník MNV, měl zásadní slovo v Myslivecké společnosti a ve Sboru dobrovolných hasičů. O rozvoj polesí a obce má zásluhy. Dlouhé období byl správcem polesí Karel Řiháček; v současné době polesí spravuje Jiří Ruprecht.

    Jako hajní jsou známi: Buchta Frant. čp.156, jeho zeť Lišťák Cyril čp.285, Gregor Frant. z Němčiček (manželka z Kobylí Varmužová). Dvojice hajných Gregor a Češek Václav čp.178 často trávila pracovní dobu v hospodě.

 

Služebnosti

- obecní a farní. Obecní zastupitelstvo mělo široké pravomoci a odpovědnosti. Zajišťovalo funkce zapisovatele schůzí, obsazovalo funkce úředního posla, ponosného, pastýře, hotařů a společně s farností funkci kostelníka, hrobníka, varhaníka a jiné služebnosti.

    Zapisovatelé. Vedení zápisů o schůzích byl problém. První známí zapisovatelé byli učitelé Kubát, řídící Blažek a učitel Flodr. Všichni jmenovaní vykonávali i službu varhaníka. Od roku 1885 vykonával tuto funkci Václav Kovařík ml. čp.274, 8 ve spolupráci se svým otcem Václavem, který byl současně starostou. Po odchodu Kovaříka ml. z obce zastával tuto funkci, která byla zřejmě i funkcí tajemníka obecního úřadu, František Dufek čp.226 až do konce 1. sv. války. Tajemník vykonával již také i jiné práce: bubnoval, dělal posla, svolával schůze proti podpisu aj.

    Obecní tajemník. Po Frant.Dufkovi nastoupil Martin Rusňák z čp.309 až do r. 1935, kdy jej vyměnil Ludvík Dufek čp.9. V r. 1939 byla k výkonu funkce potřebná znalost němčiny, takže do kanceláře byli přijati Jedlička Josef, přiženěný z Bořetic, bydlel na čp.600 a Lanžhotský Karel, maturant z čp.455; oba působili na obci do r. 1945.

    Ponocní. V roce 1872 byl obecním poslem a ponocným zvolen Jakub Blaha čp.301, ale již v roce 1875 byl do těchto funkcí obsazen Kovařík Frant. čp.22, v r. 1889 Václav Tvrďoch čp.337, po něm Jakub Lanžhotský, na to jeho syn Jan z čp.455, který tuto službu vykonával až do r. 1945, kdy byl vystřídán Petrem Mikulicou čp.290, který sloužil i jako bubeník a strážný, nyní už u Národního výboru. Po r. 1950 byly tyto služby zrušeny.

    Pastýři. Po r. 1872 je uváděn jako pasák prasat Svoboda Frant. čp.48, pasák krav Bojda Josef, ale již v r. 1875 je uváděn jako pasák vepřů Hampl Petr z Bořetic a současně Jan Nezval z Bořetic, odpovědný za obě pasená stáda, hovězí i vepřové. Ovce již uváděny nejsou. V r.1876 byl zvolen pastýřem Josef Studýnka čp.37 a v r. 1885 Svodoba Jiří, v r. 1886 Josef Hájek z Bořetic, následovali Studýnka Jakub čp.50, Mikulica Jan čp.233, Jan Frybert čp.156 a jako poslední Nálezný Ant. čp.246. Každý z pastýřů měl další povinnosti; uvádí se, že pastýř Studýnka musel chovat dva kance pro plemenění schopné, Nálezný Ant. byl povinen chovat dva plemenné býky. Plemnné kance choval Borovička, plemenné býky Fribert.

    Hotaři. Hotaři byli obecní sloužící, chránící polnosti, vinohrady a lesy proti pobertům, každý v rozsahu svého strážního obvodu. Z nejstarších hotařů byli známi: Petrásek Jakub čp.203 - zadní pole, Blaha Frant. čp.222 - vinice Padělky, Špičák Jan čp.250 - les a přilehlé vinohrady (panský les hlídali hajní), Bunč Havel čp.30 - Záhřebenské, v dalším převzal les Jakub Blaha čp.301, Lumperky Havel Bunč čp.30, zadní pole Petrásek Jakub čp.203, Padělky Tomáš Nálezný čp.336, Tvrďoch Václav čp.337 - les Hajdůšek, Lumperky Martin Vajbar čp.308, Padělky Jan Klíma st. čp.287, Tomáš Loveček čp.388, Padělky Václav Kuglík čp.329, Padělky Ondřej Losa čp.347, zadní pole a k Vrbici Lanžhotský Jan čp.339, zadní pole Karel Sycha čp.507, Dvořanky k Vrbici Josef Bunč čp.151, Lumperky Frant. Mikulica čp.374, Lácary, Vigrunty, Kukle a Vlčáky Mikulica Frant. ml. čp.262, Ochoze-les Václav Buchta čp.321.

    Hrobaři. Hrobníci jsou zaměstnanci obce, nikoliv farnosti. Z poslední doby byli známi: Jakub Lanžhotský, po něm jeho syn Jan z čp.455, následovali Frant. Machálek čp.556, krátkou dobu také Stanislav Svoboda čp.204, Petr Sůkal čp.113 a v současné době Josef  Zuska čp.370.

    Kostelníci. Jsou služebníci obce i farnosti. Do roku 1910 byli kostelníci dva - Košulič František čp.110 a Křivka Václav čp.107. Po roce 1910 byl již kostelník jeden, Mikulica Bartoloměj čp.294, zeť odcházejícího Fr. Košuliše. Jeho dubloval a vystřídal vnuk Jaroslav Mikulica, nahrazený později Františkem Machálkem čp.556, který byl krátký čas i hrobníkem. Fr. Machálka vystřídal Petr Sůkal čp.113, který službu kostelníka vykonává dodnes.

    Obecní chudí - žebráci - almužníci byla skupina osob, na jejichž výživu nemohla dle posouzení zastupitelstva stačit péče žijící rodiny (dětí, vnuků). Právem obecních chudých bylo jednou měsíčně vybírat almužnu od čtvrtláníků a podsedníků. Místem almužníků v kostele byla "žebráčka" - předsíň kostela, kde o mších, svadbách a pohřbech prosili o peněžitý dar a modlili se za šťastný život novomanželů a za odpuštění hříchů zemřelému a za jeho šťastné zmrtvýchvstání. Kdo neměl v obci domovské právo, nemohl být obecním žebrákem.

 

Porodní asistentky "babky"

Porodní asistentky byly poloviční doktoři. Před první světovou válkou byla známa Vajbarová Františka čp.76, po ní Kateřina Herzánová, rozená Bulová čp.165, jejíž péče o porody trvala až do konce třicátých let. Souběžně s ní pracovala paní Anežka Kuklová čp.387. Těmto babkám pomáhala mladší porodní asistentka paní Marie Křivková čp.107, která byla již souběžně zaměstnána na porodním oddělení nemocnice v Hustopečích. V praxi pokračovaly i její dcery Ludmila a Antonie. Ludmila patřila v r. 1954 k nejlepším v hustopečské nemocnici. V následujícím období zde pracovaly porodní asistentky z okolních vesnic.

 

Lékaři

    Lékaři začali působit v obci až koncem minulého století; Dr. Landringer z Čejče byl v r. 1882 obecním zastupitelstvem odmítnut jako obvodní lékař, neboť již v té době působil v Kobylí obvodní lékař z Vel. Pavlovic, dlouholetý lékař MUDr. Bohumil Zapletal. Pracovníci ve státní službě se léčili u MUDr. Sovadiny v Čejči.

    Obvodním lékařem pro Kobylí byl ke spokojenosti občanů až do padesátých let MUDr. Zapletal, kterého vystřídal ve válečných letech MUDr. Emil Hloušek, který se rovněž s občany sžil, zapadl do obce a provozoval lékařskou praxi k naprosté spokojenosti občanů. Po odchodu MUDr. E. Hlouška do důchodu dojížděla do Kobylí MUDr. Božena Hofmanová z Klobouk. Jako pokračovatel tradice osvědčených lékařů obce se ujal péče o zdraví občanů a udržování zdravotního prostředí v obci v r. 1980 člen obecního zastupitelstva MUDr. Tomáš Debef. Ve funkci zdravotních sester pracovaly Irma Čechová, Vlasta Hloušková a dlouhodobě do r. 1984 Anna Padalíková; od tohoto roku do současné doby vykonává službu zdravotní sestry Anna Štiková. Nové zdravotní středisko má kromě ordinace praktického lékaře i ordinaci zubního lékaře, MUDr. Zdeňka Kotka a dětskou a ženskou ordinaci ve stanovených dnech v týdnu. V dětském oddělení pracuje od r. 1974 MUDr. Jitka Diblíková. Od r. 1963 vykonávala až donedávna službu dětské sestry Jana Vaněčková. Ženskou ordinaci vede MUDr. Jiří Švestka, který dojíždí z Podivína. Zdravotní sestrou je Božena Švestková. V ordinaci zubního lékaře je sestrou Marie Otáhalová.

 

Lidové léčitelky

Zásluhy zaslouží paní Marie Topínková čp.409; v tradici pokračovala její dcera paní Marie Petrlová čp.475. Odbornou masérkou byla paní Marie Horsáková čp.311, 547 s dobrými výsledky.

  

Veterináři, lidoví léčitelé

    Tito byli poslední spásou při nemoci dobytka, kterou hospodář sám nezvládl. Známými léčiteli byli Fr. Kovařík čp.22, Ludvík Korčák čp.346, Omasta František čp.40, 512, Jakub Duhanský čp.35, Metoděj Petrla čp.334, Klíma František čp.287. Úspěšný léčitel koní byl pan Josef Secký čp.293, který sloužil za války v léčebně koní.

    V obci působila řada veterinářů: MVDr. Svítil z Čejče, dobrý veterinář, MVDr. Kejla, prováděl i operativní zásahy. Málo úspěšný byl MVDr. Kučera v Čejči v třicátých letech.

    Dlouhá léta působil v obci MVDr. Viktorin z Bořetic, který prováděl především prevetivní péči - očkování proti rozšířeným nemocem - července, slintavce, kulhavce, ozhřivce, sípavce aj.; po něm pokračoval MVDr. Tomáš Ševela z Brumovic.

    Zvěrokleštiči - miškáři - veterinární pracovníci. Kleštění kanečků prováděli ošetřovatelé býků a plemenných kanců; osvědčeným miškářem byl Omasta František čp.41, 512. Kleštění prasnic prováděli osvědčení zvěrokleštiči - miškáři na žádost držitele prasnice a v termínech miškáře. Odpovědnější a náročné na odbornost bylo kleštění hřebců a kanců vyřazených z chovu. Ke kleštění býval také někdy přizván veterinář, který sledoval postup práce a zachovávání čistoty. Znám byl miškář Jatel od Uh. Brodu. U nás se uplatnili jen známí a osvědčení miškáři: dvojice Pilátů, Argaráš z Rudimova a poslední zvěrokleštič Chmela. V současné době provádí kleštění veterinární pracovník.

    Pohodný - ras byl poslední v řadě těch, kteří pečovali o dobytek a domácí zvířectvo; při úhynu se postaral o jejich odstranění. Dlouhá léta se uhynulá zvířata zakopávala na vápenici u Mikuláška, na místě dnešních komunálních sluřeb, a desinfikovala se vápnem. V období války a po ní vykonával povolání rasa pan Hájek z Velkých Pavlovic, který odvážel ohynulá zvířata do kafiérie k dalšímu zpracování.

 

Panščáci (dvořani)

    To byli pracovníci na statku z řad domkářů, bezzemků, mládeže a dětí z početných rodin. Na statku byla vytvořena pracovní odvětví: pacholci koňaři, volaři, deňáci-sekáči, děvčata-akordnice. K méně odborným pracem, jako vázání mrvy, řádkování snopů obilí, vypichování ostí v obilovinách, byli mrvaři. Do roku 1918 bylo vedení statku německé, panství měla v nájmu fa Latzel, vrchní dozor měl Kastner. Známé bylo také jméno Stolla. První český srávce se jmenoval Zedníček, v r. 1928 nastoupil správce Kořínek, pak následovali Růžička, Bydžovský (v r. 1945), Kantor, Panáček Ant., Novák Ant. a jiní. Jako hospodáři polní a dvorní jsou známi Havrda, Pužej, Morávek, Jíran, Jurčák, Benda. V současné době vede hospodářství Otáhal Milan. Dohlížitelé - vedoucí akordnic (auseři) utkvěli v paměti: Mikulica Václav z čp.157, z Brumovic Kocman pro brumovské akordnice, Petrla Josef čp.429, Moškvan Jan čp.229, Mikulica Petr čp.290 a střídavě i jiní z řad starších zaměstnanců, např. Duša Václav čp.196. Řemeslníci statku: kováři - Šebesta Frant., dříve na statku, pak čp.403, Juras Frant. denně docházel (dojížděl) z Morkůvek, Padalík z Bořetic, Kloboučník Frant. čp.424 - pomocník, čerpání vody, oprava secích strojů, mlátiček, Kuglík Václav čp.622, Otáhal Stanislav čp.29. Během okupace mělo panství německý dozor. Vrchní vedoucí se nazýval Schödel, Bavorák, zemědělec. Provedl mnoho užitečných změn, zejména v pěstování dobytka. Byl snášenlivý. Jiný byl správce pavlovického statku, který dohlížel i na kobylský statek, jistý Schulz, který často vyvolával hádky společenského rázu. Kolářské řemeslo provozovali Metelka Josef, Blaha Frant. čp.499, Michna Štěpán čp.313 a 521.

    Ze sekáčů jsou známi jako trvalejší pracovníci: Švásta Rudolf čp.26, 316, Sycha Karel čp.222, 507, Otáhal Jan čp.29, Trávník Frant. čp.71, Peš Václav čp.224, Mikulica Josef čp.224, 497, Petrla Petr čp.47, Petrla Karel čp.282, Moškvan Jan čp.226, z Brumovic Prachař Karel, Kučí, Matula, Mora, z Terezína Perný a jiní.

    Koňáci byli zkušení pacholci, přecházeli od volských potahů, nebo si zasloužili důvěru jinak: Pátek Jan, Holacký Frant. čp.6, Fribert Martin čp.34, Bureš František čp.198, Bureš Václav čp.31, Petrla Josef čp.429, Duša Cyril čp.268, Kunický Jan čp.229, Bárta Jan čp.19, Machálek Josef čp.498, Dostoupil Frant. čp.528, Kovařík Josef čp.270, jeho otec jako "panský kočí" Mareček Frant. čp.376, před ním Šlapák Frant. čp.285, Novotný Karel čp.358.

    Jako volaři byli známi: Buchta Václav čp.207, Buchta Václav čp.558, Marek Frant. čp.214, 496, Loveček Frant. čp.105, 281, Loveček Václav čp.281, 463, Šťavík Jindřich čp.576 a jiní.

    Na statku byla potřeba i posluha a pomocné práce. Známý byl Novotný Matouš čp.358, nosil denně poštu, zametal nádvoří, upravoval hnojiště a byl pro všechno.

    Ponocní hlídači - Šlapák Frant. čp.285, Karel Novotný, Suský Leopold čp.241. Střežili statek a dobytek. Polním hlídačem byl krátkou dobu brumovský občan Jakubčík; tato funkce nebyla efektivní, neboť ztráty na poli nebyly významné.

    Jako krmiči jatečného dobytka, volů, jalovic pracovali Jakub Duhanský čp.35, Mikulica Josef čp.499, Novotný Karel čp.358. Vepřový dobytek ošetřoval Karel Šefčík z čp.311.

    O slepice a brojlery pečovaly Kostihová Ludmila čp.556 a Dostoupilová Vlasta čp.528. Vedoucím byl Hájek Karel, bydlel ve dvoře v nových bytovkách.

    Při socializaci vesnice přišlo do statku pracovat několik rodin: Lanžhotský Zdeněk čp.180, 28, 423 s manželkou, Mikulica Frant. čp.386, Macháček Frant. čp.217, Franc Josef, býv. četník, propuštěný polit. vězeň, Frant. Dostoupil s manželkou čp.528.

    Prvním traktoristou byl Frant. Nálezný čp.246, jezdil s traktorem "Lanz buldog", postupně přibývali Sláma Josef čp.335, Bureš Frant. čp.625, Fribert Josef čp.429, Štefek Libor čp.270, Vojtěšek Josef čp.368.

    Mezi stálé zaměstnance pro nejrůznější práce za denní mzdu byli počítáni: Suský Vilém čp.114, sekáč, Poulík Petr čp.382, krmič, Herůfek Frant. čp.327, Blaha Jan čp.222, Vojtěšek Ant. čp.461.

    Nelze opomenout děvčata akordnice a sýpkařky. Současně jich bylo zaměstnáno až třicet. Děvčata prováděla veškeré polní práce, pracovala při výmlatu a při ošetřování obilí na sýpce.

    Po válce se z různých příčin pracovníků na statku nedostávalo a proto řešil statek tento stav náborem pracovníků ze Slovenska; tito pracovníci přijížděli v ucelené skupině s vedoucím gazdou.

 

Štrekaři - pracovníci na dráze

    Jedním z prvních přednostů stanice Kobylí na Moravě byl Maxmilián Mezník, velký Sokol, sžil se s Kobylím; postavil si rod. domek čp.547. Po něm následovali Matuška Vratislav, Čech Matouš a jiní, už jen krátkodobí přednostové.

    Jako staniční zaměstnanci jsou známi Raška Karel čp.395, Kovář Martin čp.248, 471, Pešl Bohuslav čp.325, Dufek Karel čp.390, Dufek Ant. čp.468. Jistou dobu byla omezena služba na nádraží na prodej jízdenek. Tuto službu prováděli Dufek Ant., Duhanský Frant. a jeho manželka čp.35. Za války pracovala na nádraží Marie Lanžhotská, provd. Chytková a Mikulica Ant., pozdější výpravčí v Podivíně. Jistou dobu pracovaly na nádraží Marie Kiliánová čp.178 a Marie Kolářová čp.626 a rovněž i Vacek Václav čp.402 jako výpravčí a další. V nedávné době sloužila jako výpravčí Blažena Švestková a jako staniční Jiřina Pátková. V současné době pracuje jako výpravčí Marie Pokorná a jako staniční Blanka Brdečková a Helena Hasíková.

    Jako průvodčí - konduktéři jsou známi: Loveček Tomáš čp.419,  Herzán Ant. čp.249, Mikulica Frant. čp.452, Sláma Karel čp.440, Křivka Jakub čp.451, Hradil Jan čp.605, Bula Josef čp.341, Hasala Vojtěch čp.122, Mikulica Bohumil čp.540, Křivka Václav čp.514, Kilián Miroslav čp.178, Sláma Karel ml. čp.440, Chytka Jan čp.403.

    Dílny depo Čejč - Otáhal Matěj čp.392, 474, Nesvadba Ant. čp.94, Topínka Václav čp.409, Blaha Jakub čp.149, Mikulica Bartoloměj čp.452, Mikulica Petr čp.452 pracoval v depu Brno.

    Na nádraží Čejč pracovali jako staniční: Zaviačič Pavel čp.463, Poulík Josef čp.491, Čapka Josef čp.417, Kloboučník Karel čp.199, Chytka Karel čp.441, Rusňák Václav čp.544 (i na domku ke Ždánicím), Dufek Ant. čp.468, Vojtěšek Josef čp.570, Otáhal Ant. čp.392.

    Na jiných pracovištích na dráze pracovali: Kovář Martin čp.473, Mikulica Ant. jako výpravčí - oba Podivín, Špičák Josef, hradlař Valtice, Mikulica Michal čp.547, hradlař, Rusňák Tomáš čp.519, oba Podivín, Matějka Ludvík čp.297, Trávníček Ant. čp.167, oba hradlo Popice, Černý Adolf čp.657, strojvedoucí rychlíků, Mikulica Bartoloměj čp.452, průvodčí, brzdař, topič, Pečínka Frant. čp.421, výpravčí Hodonín, Michna Mir., Hajda Fr. čp.383, výpravčí Čejč, Zástěra Ant., Zástěrová Vlasta čp.350, oba stanice Čejč, Loveček Josef, Loveček Karel, strojvedoucí.

 

Vrchní stavba - pacovníci u krumpáče

    Jedním z nejstarších vedoucích pracovní skupiny byl Sycha Peregrin čp.14, jeho pokračovatelem byl Josef Coufal čp.463, 600. Většina pracovníků pocházela z Kobylí: Sláma Jan čp.469, Sláma Frant. čp.301, 469, Mikulica Augustin čp.333, Hovězák Frant. čp.489, Sláma Jan čp.603, Sycha Inocenc čp.360, Novák Isidor čp.505, Mikulica Bohumil čp.540, Křivka Václav čp.514, Rusňák Václav čp.543, Kunický Jan čp.279, Damborský Ant. čp.300, Herzán Jar čp.646, Loveček Frant. čp.105, Chalupa Josef čp.103, Machálek Augustin čp.115, Sycha Hubert čp.459, Jagoš Štěpán čp.377, Blažek Michal čp.133, Vajbar Josef čp.192, Mikulica Oldřich čp.487.

    Na domácím úseku pracovali Bárta Vlad. čp.501 jako vedoucí čety, Svrček Stanislav čp.491, Horňáček Milan čp.284, Zechmeister Cyril a Josef jako pochůzkáři, Dufek Karel čp.390 a Jánošek Frant. st. i ml. čp.299. Z Vrbice pracoval v četě Bdinka Jakub a i jeho otec z čp.304, švagr Fribert Bartoloměj.

 

Pošťáci

    Pošta v Kobylí byla zřízena 15.10.1869. Prvním poštmistrem byl František Bezděk ml., který se o její založení zasloužil. Prvním "kobylským poštovním poslem" byl Tomáš Vrbka. Frant. Bezděk vedl poštu do r. 1871, kdy byl vystřídán slečnou Augustou Bezděkovou, (později provdanou Šebestovou), která vedla poštu do r. 1886, kdy převzal vedení a správu pošty Václav Kovařík čp.274, 8 až do r. 1900. V tomto roce přejímá Augusta Šebestová opět místo majitelky, dále následovalo krátkodobé zastupování tří žen. Do r. 1919 vedl poštu Jan Doležal, pokrokový člověk, zakládající člen Sokola. O službě listonoše nejsou zprávy. Prvním doloženým obecním listonošem byl Václav Kovář čp.298. Po Janu Doležalovi zastávali úřad Albert Formánek a Josef Křepelka, v letech 1921 - 1924 byl poštmistrem Rudolf Bílek, v dalších letech Josef Strach, náměstek starosty v Kobylí. Od r. 1939 vedl poštovní úřad Jaroslav Matulík asi do r. 1955, po něm Metoděj Šebela čp.582, posléze Josef Ludín a Jarosla Šikula čp.536, který byl poštmistrem do r. 1972, kdy úřad převzala jeho dcera Anežka Pavelková. Od r. 1976 až dosud je vedoucí pošty Kobylí Helena Otáhalová čp.669.

    Jako listonoš pracoval Jan Vojtěšek čp.118, který tuto službu převzal po Václavu Kovářovi. Po 2. světové válce byl zaveden telefon a zřízena telefonní ústředna. Na těchto pracech se podílel i Stanislav Šťavík, který později roznášel i poštovní zásilky. Listonošem byl až do roku 1965. Nástupci i zdvojení pro rozšířené služby byli postupně: Matěj Michna, (roznášel v části Kobylí a ve Vrbici), Alois Matějka čp.326, Marie Metelková čp.132 (pracovala částečně jako listonoška, byla u přepážky a telefonu v letech 1951 - 1970), Františka Otýpková (listonoška a telefonistka v období 1955- 1972), František Čejka (1960 - 1978). V letech 1972 - 1983 obsluhovala telefonní ústřednu i Marie Fridrichová. Jako doručovatelky dále pracovaly: Antonie Šikulová, Hedvika Dluhošová, Marie Svobodová, Marie Nováková, Věra Otáhalová, Alena Barcalíková. V současné době doručují poštu: Marie Kaňová, Božena Černá, Květoslava Lubalová a Marie Vojtěšková. U listovní přepážky pracovala krátce Jaroslava Borovičková, dále Dagmar Sychová (1974 - 1976), také Marie Páleníková (1970 - 1997, která obsluhovala také telefonní ústřednu. V současné době je u listovní přepážky Alena Barcalíková.